Vyhledat
  • Bety

Portugalský Lisabon, aneb když skutečnost předčí očekávání

Nedávno se mi splnil jeden z cestovatelských snů, a to navštívit hlavní město Portugalska – Lisabon. Strávila jsem tu tři krásné slunečné dny a stoprocentně vím, že se sem ještě vrátím, protože tři dny jsou zatraceně málo ! I když jsem toho viděla dost, všechno jsem nestihla. Díky kopcovitému terénu lisabonské metropole jsem si vylepšila kondičku a energii doplňovala proslulými belémskými koláčky. Dostaly mě i pestrobarevné domy v malebných uličkách, ale především nespočet památek. Některé z nich jsou skutečnými architektonickými skvosty. Vydejte se na cestou spolu se mnou.


Klášter sv. Jeronýma s nekonečnou frontou

Mým prvním cílem bylo předměstí Lisabonu – Belém, takřka povinná zastávka. Pokud bych Belém minula, jako bych v portugalské metropoli nebyla. Nachází se tu totiž ty nejznámější památky. Tou nejmonumentálnější je beze sporu klášter sv. Jeronýma, který založil král Manuel I. Portugalský na počest výpravných cest mořeplavce Vasco da Gamy do Indie. Klášter je postavený ve stylu manuelské gotiky a vyniká originálními dekorativními prvky propracovanými do nejmenších detailů. Stavbu zdobí elegantní smyčky, provazy či květiny, což jsou typické znaky maurské architektury. Manuelský sloh je pojmenovaný po zmíněném kralevici, který si tyto prvky zamiloval a svým stavitelům nařídil, aby je do stavby zakomponovali. Génius loci zajistil klášteru zápis do světového dědictví UNESCO a vězte, že právě v něm byla v roce 2007 podepsána známá Lisabonská smlouva, jeden z důležitých dokumentů Evropské unie.




Rozlehlá stavba přitahuje turisty jako magnet, o čemž svědčí dlouhé fronty, které se tvoří i před blízkým pekařstvím nabízejícím proslulé lisabonské koláčky Pastis de Belem. Že se nachází kousek od kláštera není náhoda, recepturu totiž vymysleli zdejší mniši, kteří sladkost začali prodávat poté, co v roce 1837 došlo ke zrušení církevních řádů. Koláčky z listového těsta jsou plněné smetanovo-vaječným krémem a navrchu mají křupavou vrstvu, která se posypává skořicí a cukrem. Místní je konzumují výhradně teplé. Ačkoli je najdete v celém Portugalsku, ty jediné pravé pochází odtud, proto se jim všude jinde říká pasteis de nata. Denně jich v belémské pekárně napečou 20 000, o víkendu dokonce dvojnásobek.





Posílená sladkou dobrotou objevuji další symbol – Belémskou věž, která je umístěna na začátku zátoky řeky Tajo. Věž jakoby sama sebe považovala za hrad a tak se opentlila cimbuřími a arkýři. Památku zdobí i provazy, námořní uzly či hlava nosorožce, což jí dává punc vznešenosti. Těžko uvěřit, že se jednalo o obranou věž a nikoli reprezentativní budovu. A čím to? Belémská věž je totiž stejně jako klášter Jeronýmitů postavená v manuelském slohu a taktéž je zapsána na seznam UNESCO.

Hold portugalským osobnostem pak nedaleko Belémské věže skládá Památník objevitelů známý také jako Památník zámořských objevů postavený v roce 1960. Jeho tvar připomíná příď lodi, na které se plaví 33 významných postav portugalské historie, jako například mořeplavci Vasco da Gama a Fernão de Magalhães či princ Jindřich Mořeplavec. Jindřicha poznáte díky tomu, že stojí na přídi lodi a v rukou drží maketu karavely. Tento princ proslul organizováním a především financováním námořních objevitelských cest, které z Portugalska učinily koloniální říši. Mezi 33 osobnostmi je pouze jedna žena, a to královna Filipa z Lancasteru, matka Jindřicha Mořeplavce.


Vzhůru do centra metropole

Kromě Belémské čtvrti nabízí Lisabon i zajímavé centrum, a též velmi atraktivní Alfamu – nejstarší část města. Přívlastek nejstarší si vysloužila díky tomu, že ji jako jedinou čtvrť nezničilo v roce 1755 mohutné zemětřesení, po němž následovalo tsunami a vysoký počet požárů. Tragédie si tehdy vyžádala nejméně 60 tisíc obětí. Alfama přežila díky svému umístění na skalnatém podloží. Zachovaly se tak středověké uličky i mnoho kostelů, jedním z nich je kostel svaté Engrácie, který se v roce 1916 stal i Národním panteonem, je totiž posledním odpočinkem portugalských prezidentů.

Ačkoli v Alfamě najdete spoustu křesťanských staveb, čtvrť původně patřila Maurům. O tom vás přesvědčí hned několik typických symbolů jako například hrad svatého Jiří, který sloužil jako maurská pevnost. Tato památka patří mezi hojně navštěvované, a to zejména díky jedinečnému výhledu na celý Lisabon, připravte se ale na dlouhé fronty turistů.


Terasa Santa Luzia

Krásné pohledy nabízí i řada teras, které jsou po Alfamě rozeseté. Nejhezčí výhled na oceán, ale i zmíněný kostel svaté Engrácie alias Panteon poskytuje terasa Santa Luzia. Určitě ji nepřehlédnete, z dálky láká svou barevností, je totiž zdobená modrobílými kachličkami typu azulejos. Jedná se o další pozůstatek maurské éry.


Výhled na Pantheon

Prudké a stoupající uličky v Alfamě můžete zdolat pěšky nebo žlutou tramvají číslo 28 či zelenou turistickou tram tour. Obě mají nástupní zastávku v centru Lisabonu, kde na typický dopravní prostředek čekají davy turistů.


Pokud si chce ukořistit nejlepší místo hned u okna, musíte být na zastávce mezi prvními. Jinak se s pohodlným poznáváním metropole rozlučte a připravte se na pořádný turistický výšlap. Je to sice trochu makačka, ale Lisabon za tu námahu rozhodně stojí.

Naopak rovinu si můžete užít na nákupní třídě Rua Augusta s módními a turistickými obchody, cukrárnami, kavárnami či restauracemi. Portugalci jsou známí gurmáni, jejich náročnost se odráží i na cenách místních specialit. V restauracích podávají před hlavním chodem malý předkrm. Nejčastěji se jedná o sušenou šunku a místní sýr. V nabídce hlavních jídel dominují ryby a maso připravené na různé způsoby– steak, špíz či gyros. Rua Augusta má ale více tváří, je tu zachovaný také kolorit prodejních stánků s teplými kaštany, s květinami a nechybí ani pouliční umělci.


Vítězný oblouk

Tento dlouhý bulvár ústí k náměstí Praça do Comércio, které se nachází na břehu řeky Tejo. Najdete zde budovy ministerstev, jezdeckou sochu krále Josefa I. Portugalského či vítězný oblouk. Oproti Rua Augustě se spíše jedná o klidnější místo, které nabádá k odpočinku. Lisabonci a turisté se po kotníky osvěžují v řece nebo tiše sedí a obdivují Most 25. dubna, který se podobá slavnému mostu Golden Gate v americkém San Franciscu. A nejedná se o náhodu, na stavbě portugalského mostu se totiž podílela také americká společnost American Bridge.

Čtvrť Baixa – hrdina Pombal a zhroucený král Josef I. Portugalský aneb trochu historie

Už na začátku jsem zmínila tragédii, která srovnala se zemí téměř celý Lisabon, přičemž nejvíce to odnesla čtvrť Baixa. A to tak, že musela být postavená úplně celá, nedochovala se jediná stavba. Tento nelehký úkol vzal na svá bedra tehdejší ministr zahraničí markýz Pomabal poté, co se u krále Josefa I. Portugalského kvůli zemětřesení rozvinula silná klaustrofobie a uchýlil se do ústraní na okraj Lisabonu. Pombal začal budovat stavby, které měly odolat případným budoucím otřesům půdy. Vymyslel tzv. Pombalovu klec – dřevěnou vnitřní konstrukci, která eliminuje seismické síly. V každém domovním bloku pak nechal postavit vlastní studnu kvůli případným požárům. Proto je po něm pojmenováno i náměstí, na kterém najdete i jeho 36 metrů vysokou sochu.

Lisabon to nejsou jen památky a historie, ale patří k němu i usměvaví místní obyvatelé. Po té, co jsem si dala tradiční portugalský likér Ginja z třešní, pochopila jsem. Nejen že likér je sám o sobě velmi chutný a lahodný, ale dokonce se podává v čokoládovém kalíšku. Nedokážu si představit lepší tečku za poznáváním Lisabonu ☺!

5 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Ahoj, vítám Tě na svém blogu zasvěcenému cestování. Poznávání jiných krajin a kultur je pro mě celoživotním koníčkem. Najdete tady mé vlastní cestopisy, tipy a triky a postřehy. Vydejte se za hranice všedních dnů spolu se mnou. Nebudete litovat! :) 

 

© Copyright 2019 - Betekr.com. All Rights Reserved.

  • White Facebook Icon
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now