Tak trochu jiná Dominikána aneb, jak se žije ve vnitrozemí...

Jak už jsem naznačila v předchozím cestopise, Dominikánská republika nabízí mnohem víc než jen běloskvoucí pláže s tyrkysovým mořem. Proto následující řádky budou patřit vnitrozemí této neobyčejné země a plodinám, kterým se tu daří.

Na návštěvě u místní rodiny

Pokud chcete poznat Dominikánu se vším všudy, určitě byste se měli vypravit směrem do hor, kde poznáte ten pravý tradiční život domorodců. Mířím proto se svými spolucestujícími do vesničky Bonao v provincii Altagracia.

Už samotná cesta ukazuje přírodní bohatství Dominikánské republiky. Míjíme lány cukrové třtiny, která slouží k výrobě kvalitního rumu. Dominikánský rum se vyznačuje výraznou chutí, přičemž si zachovává i svojí jemnost. Na samotné popíjení je vhodný zlatým rum amarillo nebo tmavý anějo. Do koktejlů se pak přidává bílý rum. Mezi nejznámější značky patří Brugal a Barcelo, jejichž nízká cena příjemně překvapí.

Ale zpět k naší cestě. Když už mám pocit, že nás cukrová třtina bude doprovázet po zbytek jízdy, překvapí mě rýžová pole. Ač se to možná zdá na první pohled neuvěřitelné, rýži se tady daří velmi dobře, a proto je součástí většiny dominikánských jídel. Podává se k masu na všechny způsoby a připravuje se i na sladko.

Podél silnice také pozorujeme pásma obrovských palem, které nás vítají i ve vesnici Bonao. Místní tu žijí v barevných domcích postavených ze dřeva. Díky příznivým klimatickým podmínkám tu nemají klasická okna se skleněnou nebo plastovou výplní. A žije se tu tak nějak pomaleji, což nejlépe vystihuje výraz maňana. Tedy, to co nemusím udělat dnes, odložím na zítřek. Jedná se o nezbytný relax, nikoli lenost. Tím, že se za ničím nehoní, jsou Dominikánci uvolnění, milí a věčně usměvaví.

Typické obydlí Dominikánců žijících v horách

A taková je i rodina mladé ženy Isy, která žije v horách. S úsměvem na tváři nás vítá ve svém království skládajícím se ze tří samostatných domků. První z nich slouží jako obytná místnost, je tu obývací pokoj s televizí i internetem, pak ložnice a dětské pokoje. V dalším domečku se ukrývá toaleta a sprcha. Většinu času však Isa tráví ve třetím domečku, který slouží jako kuchyň s jídelnou a pracovnou. Rodina se totiž živí výrobou kakaa. Pěstuje a ručně sklízí kakaové boby, které drtí na prášek, jež následně prodává velkovýrobcům na výrobu čokolády a dalších produktů z kakaa.

Kakao ve všech svých podobách a hned vedle národní nápoj Mamajuana

Ta vůně mě dostává do kolen a proto s radostí přijímám malou ochutnávku – kalíšek teplého kakaa. A je opravdu výborné, nejsou v něm žádné konzervanty a jiné vylepšovače. Isa ho připravuje z kakaového prášku, který povaří ve vodě společně se skořicí. Výsledkem je silná čokoládová chuť, jež nepotřebuje dosladit. Je to doslova energetická vzpruha.

Mamajuana alias lék na všechno

U naší hostitelky poznáváme další produkt, bez kterého si Dominikánskou republiku nelze představit. Je jím národní nápoj zvaný Mamajuana (čti Mamachuana), které znalo už původní obyvatelstvo - indiánský kmen Taínů. Ti směs bylin, dřívek a koření zalévali vodou ohřívanou na ohni a pili jako čaj. Mamajuana má totiž řadu příznivých zdravotních účinků, čistí játra i ledviny, pomáhá při nachlazení a zejména se používá jako afrodiziakum. Nápoj ale za časů Taínů nebyl zdaleka tak chutný jako dnes. Byl extrémně hořký. To se změnilo, až poté, co ostrov Haiti, na kterém Dominikánská republika společně se sousedním Haiti leží, objevil v roce 1492 Kryštof Kolumbus se svou výpravou. Pohostinní Taínové nabídli mořeplavci a jeho mužům i onu Mamajuanu, která ale byla pro Evropany téměř nepitelná. Proto do nálevu z bylin přidali med, rum a červené víno a z léčivého nápoje se rázem stala i lihovina.

Mamajuana se prodává po celé Dominikánské republice, nečekejte však hotový produkt. Pokud nenavštívíte místní bar, musíte si likér dohotovit sami. Ale o to víc vám budu chutnat. V obchodech proto narazíte jen na skleněné láhve naplněné bylinami, dřívky a kořením. Ty musíte zalít vínem, rumem a ochutit medem a nechat louhovat po tři týdny. Poměr je čistě na vás. A nejlepší na tom všem je, že až likér dopijete, můžete si ho připravit znovu. Bylinnou směs totiž můžete použít až dvacetkrát.

Posílení tímto elixírem života opouštíme naši hostitelku a vydáváme se na zpáteční cestu, během které se zastavujeme na tržišti v městečku Higuey. Narazíte tu nač si jen vzpomenete. Na ovoce, zeleninu a především na několik druhů banánů, které se používají na výrobu teplých chodů. Jedná se o odrůdu platano chutí připomínající brambory a nejčastěji se coby smažený pokrm podává k hovězímu masu. Na trhu nechybí také oblíbené kokosy a překvapivě i kaštany, které by tu čekal málokdo. Prodávají se tu i luštěniny a nespočet druhů koření, mezi kterými vyniká skořice. Jako na každém správném trhu, nechybí ani v tom dominikánském, čerstvé maso. Prasečí hlavy, ryby a kuřata doprovází nelibá vůně, přesto patří mezi oblíbené artikly.

Věřící Dominikánci

Před basilikou

A když už jsme v Higuey, nemůžeme minout ani zdejší velkolepou atypickou basiliku Nuestra Senora de la Altagracia (Matky boží z Altagracie), která je postavená z betonu. Vrchní část svatostánku připomíná prosící ruce, na jejichž konci se nachází malý kříž. Bazilika, která byla postavena v roce 1956 je proslulá díky zasklenému obrazu Panny Marie, v mahagonovém rámu. Traduje se, že obraz zde na svých cestách zanechal apoštol, který díky němu zázračně uzdravil na smrt nemocné dítě. Proto tu každý den stojí zástupy věřících prosících o různá přání. To ale není nic oproti svátku Panny Marie 21. ledna, kdy se bazilika stává poutním místem a obklopí ji až tisíce věřících putujících i z jiných karibských ostrovů. Baziliku navíc v roce 1979 navštívil papež Jan Pavel II., což rovněž přispělo k její atraktivitě.